Když to tak čtu, tak náš jezevčík byl asi vyjímka Děti moc v oblibě neměla a vůbec když k ní někdo lezl na místo kde právě byla (houpačka,lavička,atd..) to byla trochu nervní a i na kousance došlo. Když jsme venku potkali cizího psa, tak by ho nejraději rozsápala a bylo jedno jestli to je vlčák nebo něco menšího, vrhala se na každýho psa Byla dost náladová, ale když chtěla tak si ráda hrála a neustále něco kousala, ručníky, osušky, kapesníky, větvičky, špagátky, co kde našla ... :-D A jak viděla že se někdo blíží s vodou tak přímo zdrhala, vodu přímo nesnášela. No a naše krásná zahrada moc neutrpěla, jen jsme neustále někde zasypávaly díry, co vyhrabávala pod stromy nebo keři .... prostě norník, to se nezapře.
Možná to byla jen vyjímka, ale i tak jsme ji měli rádi a byla tu s námi 13 krásných let.

No, když to tak čtu já, tak to nesedí na žádného jezevčíka! Ne nadarmo se říká, že chcete-li se něco dozvědět o plemeni, neposlouchejte jen chválu, ale i pomluvy, dozvíte se více.
Jezevčík JE komplikované plemeno, náročné na socializaci a výchovu a především plemeno lovecké, tedy šlechtěné nikoli ke spolupráci a poslušnosti, ale k samostatnosti, vyhodnocování situace po svém a ostrosti na "škodnou". Ve střetu s mnohem větším a nebezpečnějším nepřítelem v tmavé noře musí uhájit holý život a být velmi vynalézavý a chytrý. Takový jezevčík přesně je, a proto, není-li mu poskytnuto dostatečné vybití, ať už na poli pracovním (les, lesní zkoušky) nebo jakémkoli jiném (dlouhé procházky, hra a hlavně společnost pána), stává se problematickým a často kousavým. Je to však proto, že mu není zajištěno to, co jako plemeno potřebuje (pan Jakub mi to jistě odpustí a možná bude i souhlasit ;o)), a tudíž se jeho potlačený temperament přesouvá do náhradních a většinou nežádoucích činností.
Na plnění povelů má vlastní názor a poslouchá pouze toho, koho bezmezně respektuje, jeho výchova k poslušnosti je složitá, neb jezevčík pochopí, co po něm chcete, prakticky ihned, ale preventivně to na sobě nedá znát a i později u něj vždy probíhá rozhodovací fáze, je-li to, co po něm pán chce, vůbec rozumné...
Vodu někteří jezevčíci rádi mají a jiní ne, nejde to zobecnit a opět platí, že co ho v rané fázi socializace naučíte, budete mít.
Zjednodušeně řečeno, jezevčík si snadno poradí s jakoukoli situací (např. dětmi, či petardami, městem i venkovem), na kterou je dobře socializován od štěněte. Je-li důsledně a správně vychován, je poslušný a je-li mu poskytnuta dostatečná aktivita, je i hodný a dokonce neničí (hrabat bude asi pořád, s tím nic neuděláte). Pokud mu výše zmiňované člověk neposkytne, pak se nesmí divit a následky si musí přičíst sám! DD
Zdraví majitelka celé řady jezevčíků a to již 26 rokem a mimo jiné také chovatelka ;o)))

Tak to tedy podepisuju paní chovatelko! Je vidět, že své práci rozumíte a jsem ráda, že to tu někdo tak dobře napsal! Narozdíl od té blbiny nahoře...
Já mám jezevčíky "jen" dva, lítám s nimi několikrát týdně po českých luzích a hájích a zbytek je beru s sebou i ve městě, kam to jde a jsou pohodoví, hodný, ovladatelný a doma pak můžou zůstat třeba celý den a nic nezničí! Mimochodem, kdyby někoho kousli, brala bych to jako průšvih, který by měl být okamžitě řešen!!!
Jinak já mám dlouhány. Co Vy?

Jezevčice jsou také výborné matky! Například naše fenka odkojila mimo svých štěňat i několik koťat.Miluje ji i náš kocour ( též odkojen fenkou ).